impressum

Konec Pseudo-Augustinova traktátu (Vimperk 1484). Augustinus, Aurelius S. (Pseudo): Soliloquia (Vimperk, Johann Alacraw 1484). Fol. 29a s explicitem prozrazujícím místo tisku (Winderperg), jméno tiskaře (per Johannem dictum Alacraw) i vročení (millesimo quadringentesimo octuagesimoquarto). Vědecká knihovna (Olomouc), sign. 60791 (snímek laskavě zapůjčil digitální fotoarchiv pražské Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě). Impresum (lat. impressum, angl. imprint, fr. achevé d’imprimer nebo adresse bibliographique, něm. Druckvermerk, Erscheinungsvermerk nebo Impressum) ustálená forma údajů přitištěných na spodní část titulní strany či jednolistu . Údaje prezentovaly místo tisku (příp. místo vydání ), tiskaře (respektive principála ), dataci tisku a s tradiční předložkou apud i jméno (adresu) nakladatele a knihkupce . Impresum nemělo jen povahu reklamní. Legalizovalo vlastnickoprávní vztah k živnosti a k zisku z prodeje díla, stíralo anonymitu tiskárny , vedlo k odpovědnosti za ideový obsah i kvalitu typografického provedení a poněkud ztěžovalo nezákonný patisk . Kvůli snadnější cenzuře knižní výroby i obchodu vyžadovaly úplnou formu impresa světské a církevní instituce již od sklonku 15. století. Původci nelegálních tisků bez impres se vystavovali trestnímu postihu. Proto až do 20. století mnohé publikace z politických a náboženských důvodů nesly alespoň impresum neúplné, či impresum falešné. Odhlédneme-li od narůstajících nakladatelských údajů typu „Nürnberg, in Verlegung Paulus Fürsten, Kunsthändlers allda, gedruckt in der Pillenhoferischen Druckerei im Jahr 1652“, schéma impresa zůstalo až do počátku 19. století nedotčeno. Určitou reformu vyvolal proces industrializace, v němž se tiskárny měnily na pouhé zajišťovatele výroby a jejich kulturní a osvětové funkce přebíraly samostatné nakladatelské domy. Impresa titulních stran tak vedle místa vydání a roku obsahovala převážně jen údaj o nakladatelově (knihkupcově) firmě, kdežto jménu tiskaře (tiskárny) byl vyhrazen rub titulního listu , ba dokonce až poslední potištěná strana (Jan Spurný ). Nejstarší tiskaři umísťovali impresorské údaje po vzoru středověkých opisovačů do závěrečného explicitu . Vůbec nejstarší explicit tohoto typu obsahuje Psalterium cum canticis (Mainz 1457) z dílny Johanna Fusta a Petera Schöffera st. V Čechách tuto konvenci zakotvil Johann Alacraw latinským prvotiskem Augustinova díla Soliloquia (Vimperk 1484). Náběhy k formulaci impres na titulních stranách přicházejí u nejstarších benátských kalendářů Johanna Regiomontana (Müllera), tištěných roku 1476 společnými silami Erharda Ratdolta , Bernharda Malera a Petera Lösleina. První standardně formulovaná titulní impresa obsahují komentáře Johanna Glogoviensis, a to Declaratio Donati minoris de octo partibus orationis (Leipzig 1500) a Exercitium super omnes tractatus Parvorum logicalium Petri Hispani (Leipzig 1500), oba z tiskárny Wolfganga Stöckela . Poznámka na titulní straně Exercitia zní „ad expensas Johannis Haller … per baccalarium Wolfgangum Steckel Monacensem concivem Lipsensem fauste impressum anno jubilaeo MCCCCC cum privilegio“. V Čechách uvedl výrobní údaje na titulní stranu snad poprvé Mikuláš Bakalář v Kronice o narození velikého Alexandra Makedonského (Plzeň 1513). Toto impresum zní „v Plzni od Mikuláše Bakaláře léta od narození Pána našeho Ježíše Krista tisícieho pětistého třináctého“. Štyrsův tisk Lukášova traktátu Spis proti v nově povstalým odporóm (Mladá Boleslav 1526) v impresu uvádí „vytištěno na hoře Karmeli v středu den S. Marka evangelisty při hodině dvadcáté léta M.CCCCC.XXVI Georgius“ [= Mladá Boleslav 25. dubna 1526]. Rám Erharda Ratdolta (Venezia? 1478). Regiomontanus, Johannes: Calendarium, germ. (Venezia?, Bernhard Maler – Erhard Ratdolt 1478). Titulní strana s trojstranným, jednotně řešeným vegetativním rámem a raným impresem. Repro: Nesbitt 1964. Impresorským údajům byla zcela logicky vyhrazena spodní část titulní strany. Topos skromnosti, ctěný především prvotiskaři,